Napojím se na téma, o kterém jsem se zmínila minule. Jde o zdraví, které se snažíme hlídat, abychom vůbec mohli fungovat v životě. Když jsme mladí, tak to zdraví moc nebereme vážně, protože ho často máme hodně v zásobě. Pak dojde moment, kdy zjistíme, že jedeme na rezervy, že když nedoplníme aspoň řádný spánek, tak to už není ono. Například po zhýralém večírku, který trval do rána se asi těžko budeme cítit svěží a plni zdraví.
Obvykle se dříve nebo později k tomu pěstování zdraví stejně dopracujeme. Někdo mu věnuje víc pozornosti, někdo míň, ale všichni víme, že to má co společného s tím, jak se cítíme a co pak můžeme zvládnout. Tím nemyslím, že se musíme zákonitě ze všechno uzdravit, i když se zdravému životnímu stylu oddáme tělem i duší. A ani to neznamená, že si už nikdy nemůžeme užít zhýralý večírek.
Já mám několik neduhů v těle, které mi zůstali z mé minulosti. Stále s nimi pracuji, ale není mým cílem se jich za každou cenu úplně zbavit. Ačkoliv by mě to potěšilo, nechci obětovat všechno jen jediné vidině, která by mě mohla na konci zklamat. Naučila jsem se s těmito bolestmi pracovat a to mi vlastně pomáhá. Říkám jim zdravá bolest. Vedou mě také při lekcích jógy, které učím a upozorňují mě na špatný směr v životě.
Myslím, že většina z nás má něco v těle, s čím není spokojen, případně velmi nespokojen. Možná trpí velkými bolestmi nebo jen občasným napětím. Někdy to může omezit člověka v pohybu nebo i v pracovní schopnosti. Nechci se však zabývat mírou zdravotních problémů, ale spíše jak na ně pohlížet. Kdo si vůbec neví rady, nechá celou zodpovědnost a práci s vlastním tělem na doktorech. Kdo tuší, že je to hlavně na něm, jak se o sebe postará, začne se víc zajímat, co se sebou může dělat dál.
Je to hodně o vůli a disciplíně, které je potřeba neustále upevňovat, abychom se mohli posunout. Když si jednou týdně zacvičíme Pozdrav slunci, tak to náš zdravotní a psychický stav nespasí. Na chvilku se snad cítíme svěží a protažení, ale dlouhodobě to nemá velký účinek. Pakliže chodíme pravidelně na lekce jógy alespoň jednou týdně, už můžeme navnímat větší benefit pro tělo i duši. Právě v józe se intenzivně zabýváme napojením a porozuměním vlastní tělesné a duševní sféře. Často slýchám od svých lidí na józe, že se jim ulevilo a bylo jim dobře celý týden, když přišli na jógu a naopak, když vynechali, že už cítili potřebu zase přijít.
Tím nechci propagovat jen jógu, samozřejmě jsou jiní, kterým by to nemuselo vyhovovat a mají vlastní systém, který upřednostňují. Nejde přímo o jógu jako takovou, ale o to, že začnu poslouchat potřeby svého těla, které ví, co dělat, aby mu bylo lépe a dokáže si samo v mnoha případech poradit. Někdy se stačí jen zklidnit a ztišit, abyste zaslechli ty jemné nuance, které se ve vás ozývají. A když toto nejde a vy nevíte, jak na to, tak zkuste přece jen tu jógu..:-)