K napsání tohoto článku mě přiměl můj bratránek, který mi volal, že se rozhodl podstoupit detoxikační-odvykační kůru, aby se zbavil závislosti na alkoholu a amfetaminech.
Myslím, že většina z nás nějakou závislost má. Nemusí to být jen drogy nebo alkohol, počítají se i cigarety, káva, jídlo obecně, automaty nebo prostě jen hry na PC, vysedávání na netu, nakupování atd. Nemusí to být v zásadě škodlivé. Pakliže je to třeba jen závislost na nějakém sportu, našemu tělu může i prospívat. I když z toho duchovního hlediska přemíra čehokoliv není dobrá. Znamená to, že jsme jen zaseklí, protože se bojíme posunout dál. A i když je sport zdraví prospěšný, může také znamenat, že utíkáme od reality, když sedáme na kolo nebo běháme, co můžeme každou volnou chvíli anebo třeba rýsujeme těla ve fitku každý den.
U těch drog je to rychlý, to je jasný.. Dost často se podaří uniknout závislosti na drogách a místo toho se vypěstuje závislost na alkoholu, protože tam už to tak rychlý není. Dá se na tom spoustu let celkem dobře fungovat. Kouření cigaret bylo moderní za mých mladých let, ale těžko se toho pak člověk zbavuje a někdo se toho prostě zbavit nedokáže. Pak jsou různé ty digitální závislosti, kdy naši pozornost zhltne virtuální realita a my se aspoň nemusíme věnovat té okolo nás. Vždycky je to o tom, že se na něco nechceme nebo neodvážíme podívat a podstoupit proces vyléčení, který zpravidla není příjemný.
To huntování těla, mysli a v neposlední řadě i ducha má něco společného. Je to vnitřní puzení, nespokojenost, nedostatečnost, něco, co nás svrbí tak intezivně a dlouho, dokud si opět nedopřejeme to, co nám dělá zdání, že je vše v pořádku a vyvolá v nás pocit umělého uspokojení.
Jen jednou v životě jsem byla svědkem stavu, kterému se říká delirium tremens. Byl to můj velmi blízký člověk a já jsem se ho snažila zbavit závislosti na alkoholu a prášcích. Po několika letech se mi vrátila tato touha pomoci jinému blízkému člověku ze závislosti na drogách. Z toho nejhoršího se dostali oba dva. Vidím však kolem sebe spoustu lidí, kteří by potřebovali pomoci z tohoto začarovaného kruhu. Poznám člověka závislého na alkoholu nebo drogách už po čuchu, jak se říká. Mám na to vyvinutý nějaký šestý smysl. Ani to nemusí poznat nikdo jiný, přesto hned vím, která bije. Nejsou to už lidé, se kterými bych sdílela domácnost a neovlivňují můj vlastní život. A tak už to nechávám být, nezasahuji. Jen je vnímám a přeji si, aby to zvládli.