Už jsem toho měla dost. Pořád něco vyhazuji, protože zjistím, že už to není potřeba. Třídíme odpadky na sklo, papír, plasty, bio odpad a samozřejmě, když je potřeba, tak zajedeme i do ekodvora. Staré oblečení dávám na charitu nebo do kontejnerů k tomuto účelu. Jenže nějak mě to neuspokojovalo. Stejně bylo pořád odpadků hodně a věci se kupily. Kupuji méně, protože nakoupit chodíme už jen do supermarketů pro potraviny.
Abych ukojila své tvořivé vášně, pustila jsem se právě do nějakého textilu, který jsem začala přešívat, aby se dal znovu použít. Například staré trička po dceři a po mě jsme společně rozstříhaly a sešily a vznikla z toho deka. Nepoužívanou sukni jsem proměnila v kabelku, montérky ve skříni se změnily v zástěru na nářadí a spousta dalších a dalších nových věcí a tvarů přichází na svět z nepoužívaných kusů oblečení.
Postupně jsem se vrhla na další fázi a to výrobu domácí kosmetiky. Začala jsem míchat tělové oleje, krémy, pěny do koupele pro děti atd. Zde jsem využila všechny možné lahvičky a mističky na krémy a oleje. Občas někomu daruji dáreček své vlastní tvorby, což potěší víc, než koupená bonboniéra nebo víno.
Zatím nemám velké využití v plastových obalech. Je to i pro to, že plast není tak vábný materiál, abych tím zkrášlila naši domácnost. Ale kdo ví, třeba mě něco osloví a pak i plast bude jedním ze základních stavebních kamenů mé tvorby.
Přestože tu odpadky stále jsou, mám dobrý pocit, že jich není tolik, že nad nimi přemýšlím. Že mi v hlavě vyvstane otázka, zda je to nutné vyhodit nebo se to může ještě využít. Starší dcera Romanka je výrobou tak nadšená, že se mi svěřila: „Mami, víš z čeho mám největší radost?!.. Když si vyrobím svůj kondicionér, tak prostě budu mít jednu lahvičku, do které budu pořád doplňovat a nemusím ji vyhazovat.“ Je skleněná a napořád.