Spěchej pomalu

Venku konečně vychází slunce a zahřívá zem a já se choulím zabalená doma, protože mě skolila nemoc. Když jsem se omlouvala jedné z klientek, kterou učím soukromě, tak mi napsala, „už je příliš hezky na nemoc“. To mě sice pobavilo, ale zároveň umocnilo lítost. Zdálo se to jako běžné nachlazení, se kterým si umím poradit a docela rychle se ho zbavuji. Tentokrát se to však vplížilo nečekaně a pozvolna a pořád jakoby nic, až jsem nakonec nebyla schopná vstát.

Možná mě to překvapilo proto, že jsem měla neustálé nutkání něco tvořit, dělat, vymýšlet a tělu se to už nelíbilo, tak mi dávalo takové nenápadné signály, které jsem přehlížela. Trochu jsem cítila, že se mnou není něco v pořádku, ale čekala jsem, že se to prostě spraví samo. Nakonec mi tělo vypovědělo službu a nemohla jsem nic, ani přemýšlet.

Známe to asi všichni. V různých formách nemocí a zneschopnění. Většinou, když zrovna fakt chceme toho hodně dosáhnout v práci nebo se chystáme na dovolenou nebo si na Svátky naplánujeme spoustu aktivit, ke kterým nakonec nedojde.

A pak až jsme v té posteli a jsme k sobě upřímní, tak na to přijdeme. Těžko se to přijímá, ale pokud to neuděláme, nemoc se vrací, někdy i v různých formách.

V systému, ve kterém jsme se narodili, není jednoduché zvolnit tempo. Odmalička jsme byli tlačeni podávat výkony, takže když někdo zpomalil, byl označen za lenocha. Přitom jak jinak si užít přítomnou chvíli, když ne tím, že prostě zpomalím a vnímám. Pak se to všechno zdá naprosto jasné a jednoduché. Všechno, co se mi honí hlavou, kam jsem se dostala, proč co dělám a jak to dělám.

A proto i na mých lekcích jógy je dobré pozastavit a uvědomit si, co se zrovna odehrává v mém těle, co mi to spustilo za pocit nebo možná nějakou myšlenku, vzpomínku, také si uvědomím, jaké jsou mé vlastní hranice a jestli mi stojí za to je překračovat. Dojde mi, proč nemůžu dál nebo jak se tam můžu dostat. Jde o vlastní introspekci, která pomáhá se rozvíjet a posouvat se. Možná nám jednou pomůže vymanit se z těch nekonečných bludných kruhů, které se nám neustále opakují.