Jakmile se všecko zavřelo a já nemohla učit své soukromé lekce, úplně jsem se odřízla od společnosti. Nic příjemného pro společenského tvora jako jsem já. Díky mé přizpůsobivé povaze jsem však i v této situaci našla východisko. Kontakt s lidmi je pro mě důležitý a nahradit se nedá, ale mě pomohlo tvoření.
Ráda něco tvořím. A může to být cokoliv. Dostávám se při tom do jiné hladiny mysli a to mě baví. Zkouším vše, co mě napadne a co mi přijde užitečné. Ať už je to v kuchyni nebo na zahradě, u šicího stroje nebo s háčkem a přízí v obýváku. Výsledek nemusí být stoprocentní, ale i v tomto případě platí, že jde o cestu, ne o cíl.
Samozřejmě vnímám, že je bonusem, když svou tvorbou přispívám k ekologii naší Země. Baví mě recyklovat staré oblečení, vyrábět vlastní kosmetiku bez chemie, péct a vařit ze surovin a ne z polotovarů. Vnímám ale ještě něco navíc. Soulad a harmonii se sebou. V tomto případě je naprosto výstižný nadpis: Tvořím, tedy jsem. Je to jistá forma meditace, kdy se absolutně oddám tomu, co dělám. Ani čas pro mě neexistuje.
Můj manžel to zná taky velmi dobře. Protože stavíme slaměný dům z přírodních materiálů a on je vlastně veškerý volný čas tam, ztrácí naprosto pojem o čase. Obvykle zůstávám doma s dětmi a domluvit se, kdy přijde domů je bez šance. Ale nevadí mi to. Chápu, mám to témeř stejně. Můj čas však odměřují děti, které dodržují určitý harmonogram a já se podle nich orientuji.
Vždyť čas je relativní a ubíhá jen podle toho, jak si ho sami v hlavě nastavíme. Některé okamžiky v nás přetrvávají věčně a něco jen projde, vyprchá a nezůstane v nás ani vzpomínka. Se svým časem můžeme nakládat, jak se nám zlíbí. Když se však vrátíme do přítomnosti a oprostíme se od toho, co bylo a bude, jakoby jsme získali čas navíc.
Člověk je jediný tvor na světě, který má dar tvoření. Záleží však na tom, do čeho se pustí. Může stvořit atomovou bombu nebo vypěstovat zeleninu na své zahrádce. Může postavit dům či sestavit stroje, které nám ulehčí práci. Může se také vědomě pustit do práce na naší planetě, aby se jí lépe dýchalo. Můžeme se stát jejím architektem, aby vystoupila její krása napovrch. Přece je to domov nás všech. Není nutné být ekologem nebo se začlenit do Hnutí Green Peace. Myslím, že všichni máme v sobě cit pro naše prostředí, kde žijeme a moc dobře víme, co naší Zemi pomáhá a co ne. Doprostřed obýváku taky neodhodíme vajgl nebo obaly od pet flašek. Kdo si doma vypouští zplodiny ze svého auta? Naštěstí je naše planeta stále ještě laskavá a neoplácí stejnou mincí. Dává nám nové a nové šance a občas nás nějakou katastrofou jen upozorní, že už to fakt přeháníme. Patří jí obrovské dík za její trpělivost a laskavou náruč, kterou nám nabízí.