Uplynulý rok byl velká smršť změn. Nikdo jsme nebyli připraveni na takovou palbu. Omezení práce, školní výuky, aktivit a v neposlední řadě setkávání s rodinou a přáteli.
Rok obrovské transformace, bytí sama se sebou a s nejbližšími členy rodiny. Střídání napětí, když jsme sledovali čísla s plusovým znaménkem, otázky v hlavě, kam až to povede. Restrikce, opatření, vládní nařízení. Všecko se měnilo každým dnem a nikdo nevěděl, co bude dál.
Trávila jsem hodně času se svou rodinou. Víc, než bych chtěla. Každý den jsem věnovala úklidu, vaření a domácím pracem tolik, jako snad za celý život před koronou. (To přeháním, ale přeháním ráda.) Snažila jsem se také pro děti vymýšlet program a zůstávat pozitivní, abychom se z toho doma nezbláznily. Manžel byl občas na home-office, ale dost často v práci nebo trávil volné chvíle na stavbě našeho budoucího bydlení.
Jsem ještě na rodičovské dovolené, ale když to jde, tak uteču za prací do Brna. Mám tam hodnou tetu Aničku, která hlídá tu mladší dcerku a já si můžu oddychnout a věnovat se vlastním aktivitám. Odběhnu do své kanceláře a tam se věnuji studiu jógy, psaní, učení angličtiny atd. Jsou to činnosti, které mě nabíjí, abych mohla být opět zodpovědnou mámou a manželkou. Když mi to chybí, projeví se to následně i na náladě doma. V době korony to však bylo málokdy. Z opatrnosti jsem zůstávala v naší vesničce, takže jsem se zřídka dostala mimo ni.
Naše slovenská část rodiny nám velmi schází. Neviděli jsme se s nimi od léta a vůbec nevíme, kdy to bude zase možné. Jezdili jsme za nimi minimálně jednou za měsíc a teď více než jindy vnímáme, jak jsme si vzácní. A to nejen rodinu, ale i přátelé postrádáme, což je jasný důkaz toho, jak bytostně potřebujeme lidskou blízkost. Krásně to vystihl titulek, který jsem dneska četla v jedněch novinách: Stýská se mi po lidech.
Přes všechna úskalí mi tento rok přinesl hluboké uvědomění, jak moc mám ráda svou rodinu. Své děti, svého muže, a i když mě naštvou, tak se dokážu více napojit na cítění s nimi. Řeším jejich emoce a vnímám, co se s nimi děje. Byl to pro mě rok transformace vztahů. Zjištění, že toho tolik nepotřebuji, že mi stačí, když jsem obklopená lidmi, kteří mě mají rádi a nemusíme nutně něco dělat. Je to o tom, jen spolu být, sdělovat si, naplnit společnou energií to místo, kde zrovna jsme.
Nejsem numerolog, ale vliv čísel mě zajímá a už jen ty dvě dvojky v čísle roku 2020 mi nahrávají. To jsou přece dva vztahy. Může to být dítě rodič, děti mezi sebou a také oba rodiče navzájem. Mezi nimi dvě nuly, to je nicota a přitom vše, co je nevyslovené, co mělo konečně vyjít na povrch. Rok 2021 je podobný jako 2012, který se bral jako silný rok na spirituální úrovni. Myslím, že můžeme něco takového očekávat znovu. Nevnímám všechny ty energie, které nám předkládají ezoteričtí odborníci a věštci, ale v jednom s nimi naprosto souhlasím a to, že změna, kterou vnímáme s příchodem korony, není jen na materiální úrovni, kdy se ekonomika smrskla a lidé mají hlouběji do kapes, ale přináší také obrovskou úlevu a změnu hodnot. Několik vztahů, které byly před rozpadem, se upevnili a našly společnou řeč. Někteří si uvědomili, že nemusí pracovat tolik, že trávit v práci 12 hodin denně jim štěstí nepřinese. Jiní zase tráví víc času v přírodě, opět se zhluboka nadechují a obdivují krásy naší krajiny. Někdo šije roušky a jiný zase pěstuje zeleninu na zahrádce. Ať tak či tak, každý z nás jsme najednou přispěli k lepšímu zítřku, třeba jen malým dílem. A to stojí za to.