Když učím nebo vedu své studenty, ať už na angličtině nebo na józe, všímám si, že všichni mají společné jedno: moc si nevěří. Nevěří si, že řeknou nějakou větu správně anglicky nebo si nevěří, že se vůbec někdy dostanou dále v ásaně. A velmi často se lidé vzdávají předčasně. Dost často je jim také trapně, že se před ostatními shodí, když nebudou odpovídat správně nebo když se nenatáhnou pořádně do pozice.
Možná je to tím, že se bereme moc vážně. Že nám záleží na tom, jak budeme působit na okolí, jak se jim zalíbíme a jak si nás budou cenit. Je to takové břemeno našeho ega, které se bojíme odhodit. Přitom bychom si velmi ulevili, kdyby se nám to podařilo. Ne vždycky to jde, ale dá se to trénovat.
Na začátek můžeme zkusit zapojit humor. Funguje to asi tak, že když něco beru s humorem, tak to beru z lehkostí a nebojím se neúspěchu. Navíc, když si umíme udělat srandu i ze sebe, nevadí nám chyby a nezdary a vše jde mnohem snadněji. Můžeme odhodit strachy a tím se posuneme k odvážnějším činům. Pakliže to nejde s humorem, tak můžeme zkusit alespoň úsměv. Když se usmíváte, tak se cítíte uvolněnější, takže vás neblokují tenze mysli. Však to znáte: s úsměvem jde všechno líp.
Můžete se sami zamyslet, co na vás funguje, abyste se cítili v pohodě, bez stresu a odhodili nedůvěru v sebe sama, když se chcete někam posunout. Jak moc se berete vážně a jak moc vám záleží, aby vás okolí ocenilo.