Když se zkusíte navnímat na své já, kde ho cítíte? Zkuste si zavřít oči a zapátrejte, kde to svoje já cítíte. Je uvnitř hrudi, v hlavě, v nohách, v břiše? Je vůbec v mém těle? Možná z toho budete zmatení a svým egem ho prostě budete chtít někde umístit.
Jenže ono je prostě všude a nikde. Prostupuje fyzickým tělem a zároveň je mimo něj. Znázorňuje existenci v prostoru a čase. Když odhodíme všechny obaly a vrstvy těla, tak se dostáváme do hlubiny vlastního smyslu bytí.
Jakmile se zastavím a ponořím do vlastního vědomí, nutí mě to sledovat esenci mého vlastního bytí, důvod, proč žiju v tomto těle, v tomto čase a prostoru. Když se zbavím všech dalších nutkání vědět a poznat víc svojí vůlí, najednou se vše objasňuje samo. Jakoby se sama duše rozezněla a dala do pohybu všechny vjemy, které mi dávají ochutnat ten smysl, proč tu jsem. Cítím, kde se odpojuji, kde jdu hlavou proti zdi a co je dobré následovat. Vnímám své skutečné já.
V naší hmotné realitě to znamená, že každý jsme jen střípek mozaiky, kterou tvoříme svojí vlastní esencí. Když je v harmonii a plné síle, má obrovskou moc posunout na úrovni vědomí nejen sama sebe, ale i celou společnost.
Prostě se to děje tak, že nikdy nemůžeme následovat cestu někoho jiného. Nemůžeme se s někým ztotožňovat, být jako někdo jiný jen proto, že si myslíme, že jeho život je lepší, jednodušší atd. Jakmile začneme pociťovat jakoukoliv závist, žárlivost nebo křivdu, scházíme ze své vlastní cesty. My jsme si přece pro sebe připravili tu nejlepší cestu, po které když jdeme, tak nás naplňuje natolik, abychom se mohli vzdát všech těchto zbytečných lidských vlastností, které nás jen brzdí v duševním vývoji.
S egem je však velká práce, dokáže nám házet klacky pod nohy. Snaží se nám zdůraznit vlastní důležitost, někdy si lebedí v nadřazenosti a lpění a ještě si to všecko pěkně zdůvodní, aby se cítilo v právu. Zastírá nám tu opravdovou nekonečnou skutečnost ve své podstatě. Ale i s ním se dá velmi hezky spolupracovat, když mu dáme ten správný prostor a směr. Když se s ním prostě skamarádíme. Dáme mu šanci a necháme kus práce na něm. Takže se díky němu dobře najíme, vyspíme, oblečeme, umyjeme a zajdeme si na lekci jógy, kde ho zase na chvíli odhodíme.